Pejsek a kočička
Další dva pacienti, kteří se léčili v mých "Plyšových lázních" a nejsou to jen tak obyčejní plyšáci... Pejsek je zasloužilý světoběžník. Z vyprávění vím, že se svojí paní bydlel v Londýně, Španělsku, na Mallorce... Navštívil New York, Peru, Austrálii, Rio de Janeiro... A to je není zdaleka vše...
Kočička se k němu přidala relativně nedávno, ale alespoň jim není smutno - ve dvou se to lépe táhne a jistě přinesou své paní štěstí dvojnásobně...
Teď oba čeká důležitá událost: jejich paní se totiž chystá k velkému životnímu kroku, na kterém nesmí tito dva kamarádi chybět: Budou čestnými hosty na její svatbě, která se bude konat na jednom moc krásném místě, kterým je Mauricius.
A samozřejmě je čeká další cestování po boku své paní.
Jsou nyní zase v plné kondici a plni nových sil, takže se jistě těší a já doufám, že budou nosit oba i nadále štěstí - dostali to ode mě příkazem...
Pejsek před opravou padal na nos, trápily jej dírky v kožíšku, povolené švy...
Kočička na tom byla jen o málo lépe, ale aspoň byl její kožíšek v pořádku... Potřebovala hlavně dovycpat a pořádně pročesat kožich...
Pejskovi jsem mohla zachovat z lícové strany alespoň modrou část kožíšku. Bílá se musela dát nová, ale tím způsobem, že je našita na té původní, aby pejsek nic neztratil ze svého původního "já". Očka použita samozřejmě původní, modrá část zpevněna (aby alespoň částečně zmizely lysinky) a opatrně načechrána...
Na to, že se oba kamarádi před opravou neudrželi na nohou, tak po opravě už je jim zase fajn.
Pejsek
Tento pejsek má také zajímavou historii: jeho majitel jej našel jako malý chlapec na procházce... Vzal si jej domů pejsek mu velmi přirostl k srdci.
Nyní je z chlapce vysokoškolák, ale ke svému kamarádovi má pořád natolik blízko, že když se pejsek dostal do situace, kdy by jej většina lidí nechala být a již se o něj dál nestarala, rozhodl se mu ihned pomoci a zajistil mu "léčebnou kůru" v mých "Plyšových lázní".
A co že se pejskovi stalo? Do rodiny přibyl pejsek živý - mladé, hravé štěňátko... Maminka majitele plyšového pejska si myslela, že se nic nestane, když plyšáka hodí na hraní rozdováděnému štěněti, že mladík je na pejska již velký...
Vůbec ji nenapadlo, že by plyšový pejsek měl stále svoji funkci amuletu pro štěstí.
Jak "souboj" dvou pejsků dopadl, je jasné z prvních dvou fotografií... Jasně, že vyhrál ten živý...
Majitel nelenil, plyšáčka zachránil a poslal s tím, že myslel, kdoví jak nebude na poličce v bezpečí a ono to nakonec málem znamenalo konec...
Pejsek měl po nechtěném setkání s pejskem živým vážné problémy... Potrhané švy (téměř jednu třetinu švů), na hlavičce díru, až z ní vykukovala náplň, nos vysel na nitce, vousky vytrhané...
Mladík se snažil napřed o opravu sám, ale ne každému mužskému je dovednost šití dána, takže podle toho to dopadlo... Musela jsem ještě před opravou odstranit všechny černé nitě, kterými se o záchranu kamaráda snažil, ale má to u mě jako velké plus - pokusil se...
Ze všeho nejdřív jsem zpevnila všechny švy a zašila dírky.
Pak dostal pejsek nový nos a jazýček, samozřejmě také vousky...
Pak znovu dostal drápky, doplnila jsem i výplň, která již lehce ubyla na objemu a domalovala oči.
Nakonec pěkně opatrně prokartáčovat srst, aby získala znovu mladistvější vzhled a pejsek je připraven na cestu za svým pánem...
xxxxx
Medvěd Bruntla
Medvěd ke mně dorazil poštou a potřeboval moji pomoc. Samozřejmě také on má svůj příběh:
Poslal ho pán, který mě poprosil, abych medvídka vyčistila, vyspravila a doplnila výplň. Na méďu čeká další služba v rodině... Jednu službu má již za sebou, dělal totiž společníka manželce toho pána od jejího narození, jelikož to byl dárek její mamince k jejímu narození od kolegyň z práce...
A nyní by ráda, aby medvídek nastoupil službu i u její dcerky, která se má co nevidět narodit.
Takže je jasné, že jsem medvídka nenechala "ve štychu" a moc ráda jsem mu pomohla, aby byl se zase mohl usmívat na svět v plné kráse a byl včas na svém místě, než se jeho nová kamarádka narodí...
Jak se jmenuje doopravdy, to ani nevím, Bruntla jsem mu začala říkat proto, že při každém pohybu, který byl nutný během opravy provést, pořád bruntlal
Po opravě se medvěd doslova rozzářil... určitě dobře ví, co jej čeká a řekla bych, že se už nemůže dočkat, až mu služba začne naplno.
Před opravou to byl takový povadlý stařík... Ale po opravě omládl a teď se směje jako malé medvídě
Jen tak pro zajímavost: mám u maminky schovaného téměř stejného, jen ten můj má barvy obráceně a už nemá ty drápky (o ty se mu bohužel postarala moje mladší sestra - ještě že se z ní nestala pedikérka, můj medvěd by ji určitě nedoporučil ).
XXXXX
Plyšový kůrovec
Tahle potvora vznikla na základě dotazu jednoho člena NP Šumava, zda bych si troufla vymyslet a ušít plyšového kůrovce...
Byla to pro mě výzva, medvěda nebo jiné zvíře, už zvládlo plno lidí přede mnou... Ale brouka, a ještě k tomu takového "neřáda" (jak by řekla naše babička), to mě opravdu zlákalo... Zvlášť, když je mi jasné, že určitě bude využit pro dobrou věc... Taková výzva se neodmítá...
Držte tedy téhle potvůrce palce, ať se líbí...
Zatím slaví úspěch v kruhu rodinném :)
XXXXX
Myška Hrabalka a její naklonování
Na předposledních dvou obrázcích je Hrabalka na fotografiích zaslaných majitelkou ještě za mlada... Díky těmto fotkám jsem měla vodítko, jak provést rekonstrukci Hrabalky nové a jak zhotovit dva "klony" této myšky, aby byl v rodině konečně klid a mír a každý měl svoji Hrabalku...
Na prvním obrázku je Hrabalka ve stavu, ve kterém ke mně přijela... Potrhaná, vyšisovaná, pohublá... Na druhém obrázku se již těší i se svými naklonovanými sestrami na cestu domů...
Původní Hrabalka má "podšívku" z původního kožíšku, aby nic neztratila ze svého "JÁ". Bývala původně šedá, ale lety barva zezelenala, což se u šedé, hnědé či černé barvy dost často stává...
Byla na tom špatně: jedno oko potrhané, druhé vůbec...
Jedno ouško z části už pryč a výplň sesedla natolik, že při párání krku jsem jsem si všimla, že díky úbytku vycpávkového materiálu byl původní střih uměle zkrácen tak, aby hlavička držela aspoň trošku balanc...
Opravdu už léčbu potřebovala...
A ještě jedno foto na závěr:
- to už se Hrabalky nemohou dočkat, až je poskládám do krabice a ony vyrazí na cestu domů :)
XXXXX
Medvídek Péťa
Medvídek na tom byl hodně špatně, jeho tělíčko drželo pohromadě jen díky tomu, že se dříve používal bytelnější materiál, než který je k sehnání dnes... Ale i navzdory svému opotřebení měl velikou výhodu - držel tvar bez úbytku materiálu, což mu zaručilo, že domů se vypraví v novém kožíšku, ale v naprosto stejně tvarovaném tělíčku...
Nový kožíšek je samozřejmě ručně našitý na starém, aby šlo opravdu jen o nový kožich, ale přesto starý brach zůstal nepozměněn...
Autentická zůstala i očka - s těmi jsem nehýbala, mám svůj způsob, abych je nemusela ani odstřihávat a znovu přišívat (to používám jen když je to nezbytně nutné, priorita je co nejméně zasáhnout do původního plyšáka... )
Medvídek ke mně přijel v krabici, kam se už po zpevnění nevešel, než dostal nový kožíšek tak mu ruce a nožky "plandaly", proto šel původně do krabice lehce "vmáčknout". Ale po opravě má paciny zase pěkně pevné, takže už bude muset doma vyfasovat větší postýlku :)
Nyní už může dokonce zase sám sedět, což mu před opravou dělalo značné potíže.
XXXXX
Pejsek Haryk
Haryk je pejsek od pohledu pes pohodář s veselým kukučem.
Většinou když rozbalím balík s pacientem, bývají očka smutná a rozzáří se až po opravě...
U Haryka to bylo jinak... rozbalila jsem krabici, čekala smutný psí pohled a ono ne... vykouknul na mě zvědavý a dobře naladěný plyšák.
Navzdory tomu, že už mu bylo opravdu ouvej a přijel ke mně "za pět minut dvanáct", ten veselý pohled mu vydržel po celou dobu pobytu...
Od majitele jsem věděla, že Haryk byl původně celý světlounce hnědý, spíše krémový... Tmavá záda získal až časem, v rámci oprav a stejným způsobem přišel i k napletenému krku a našitému "límci" z kousku plyše... Očka měl uvolněná, z plyšového kožíšku zbyla jen osnovní tkanina a z čumáčku už začala vypadávat molitanová vycpávka...
U drtivé většiny plyšáků volím ruční našití nového kožíšku na starý, samozřejmě nesmí nikdo poznat, že je vše šito z lícové strany - musí vše vypadat zcela přirozeně. Díky tomuto postupu se zpevní tvar (je-li třeba, dodám náplň dle toho, jakou použil výrobce).
A díky tomu si plyšák zachová i svoji identitu, jelikož starý kožíšek zůstane pod novým a starý kamarád zůstává starým kamarádem - nezmění se v nového... A o to mi hlavně jde.
Pokud má plyšák v pořádku oči a nos, zachovávám zásadně původní, nové dávám jen v případech, kdy chybí.
xxxxx
Pejsek "Pláťáček"
Pejsek už se skoro rozpadal, takže veškeré švy musely být zpevněny a každá dírka zašita...
problém to byl hlavně u jednoho z očiček a pod nosem, látka byla vetchá a nešla navíc v těch místech nijak zesílit bez vyjmutí očí či nosu. To ale kvůli vetchosti nešlo, musel by se nahradit kus materiálu, což také nepřicházelo v úvahu.
Majitelka chtěla zachovat vše původní (takže i náplň jsem načechrala ručně do původního objemu - naštěstí byl použit materiál, který to dovoluje).
Nos, oči i knoflíky má atypické, takže by v případě nouze nešlo ani použít stejné...
Tento typ očí a nosu je nerozebiratelný, což dost komplikuje podobné typy oprav...
Nakonec se to sice jakž takž podařilo, ale kvůli vetchosti materiálu majitelce nedoporučuji náročnější manipulaci.
U očí se mi povedlo obnovit pouze černou barvu, modrá na jednom zůstala originální, ale na druhém ne... Zkoušela jsem dokreslit, ale modrá mi vždy zmizela, ač obě barvy jsou od stejného výrobce...
xxxxx
Kočička "Beznoska"
Takto smutně koukala, když ke mně přicestovala z velké dálky: až z Bratislavy...
Místo nosíku velká černá díra...
Ale co bych to byla za plyšáckou lékařku, kdybych jí nepomohla?
Hned jsem sedal k noťasu, našla Fler.cz, kde vždy seženu téměř vše potřebné k léčbě mých pacientů a nosík objednala. Hned jak dorazil, pustila jsem se do práce... No, a než nosík přišel, opravila jsem kočičce pochroumaný ocásek, aby se na něj pak nezapomnělo pod náporem radosti z nového ňufáčku...
xxxxx
Pejsek "Ouško"
Pejsek už změnil původní tvar, kožíšek byl už hodně vetchý. Hrozilo, že se potrhá úplně...
Bílý plyš už změnil i svoji barvu - to se u bílé časem stává...
Dostal pracovní jméno "Ouško", díky svým dlouhým ouškám. Ale doma si jistě zase rychle zvykne na jméno své.
Během čekání na nový kožíšek si Ouško našel v čekárně dokonce kamarádku.
Ta měla štěstí, chyběl jí jen nos, což byla rychlá léčba, která se prodloužila pouze o čas potřebný k tomu, aby nosík doputoval ke mě
Ale sluší jim to, co?
Na jedné z fotek můžete nakouknout, jak přibližně vypadá taková oprava... Takto pomalu a kousek po kousku se ručně našívá nový kožíšek na ten starý, aby pod novým zůstal ten starý - pěkně celý...
Účelem opravy není zhotovení nové hračky, ale jde o to, starou hračku zachovat, jen jí nově obléci... Pokud nechybí oči - tak je zásadně nechávám původní...
Pak ještě podat si tlapky na rozloučenou: "Tak... už mám nový kožíšek, museli mě trošičku dovycpat, ale opravdu jen trošku - to abych chytil zpět své původní tvary. Taky mám už zase celý jazýček, vidíte ho? Ale očička jsou pořád ty moje, původní... Jen už jsou zase veselé a strááášně se těším, až na svoji paní vyskočím z krabice! Už se jí stýská a mně... mně také... a strašně moc..."
xxxxx
Trio z Moravy
Medvídek měl čumáček poničený tím, že ztratil nos a bílý plyš se obarvil od tlamičky...
Měl povoleno pár švů a chyběla mu víc jak polovina "svalové hmoty" - vycpávky.
Zároveň potřeboval omladit kožíšek, aby z něj byl zase medvídek k pohledání.
Méďa po dodání výplně doslova vyrostl... Už se nevešel na mé pracovní křeslo, na kterém se schoulený fotil před operací.
Začalo být jasné, že krabice, ve které přijeli, už jim stačit nebude, protože se do ní nevešel medvídek sám, natož ještě se dvěma kamarády.
Panenku čekala operace nejtěžší... Měla jednu nožičku ulomenou částečně a druhou úplně... Také silonové vlásky po všech těch letech trošku zlobily a nedržely učesané. Dopřála si tedy před operací ještě ozdravnou koupel, díky níž jdou vlásky zase krásně česat.
Jedna z nožiček šla opravit dobře, horší to ale bylo s tou, co přišla úplně o ten výstupek, za který drží v otvoru v tělíčku.
Vymyslela jsem tedy alespoň takové jednodušší uchycení a panence ušila jakési stahovací gaťky, které pomáhají nožičku držet pevněji.
Vyspravila jsme jí šatečky a panenka si po dlouhé době užila pocit, jaké to je se postavit či posadit :)
Zajíčkovi stačilo jen zpevnit sem tam povolený steh a dodat nová ouška, o která přišel a ne a ne je najít...
Najdete je i zde:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.68480400 1581478.1073741872.237347532993796&type=1
xxxxx
- to už se Hrabalky nemohou dočkat, až je poskládám do krabice a ony vyrazí na cestu domů :) 
