Hugo - plyšový novinář a reportér
Více o něm najdete na jiném místě našeho webu:
http://www.zuzana1973.firemni-stranka.cz/nova-stra nka-280022/
Dovoluji si citovat samotného Huga:
... v životě lidském i medvědím jsou chvíle ... kdy vás něco bolí ... a když nepomáhají babské rady ... musíte k lékaři ... a někdy do nemocnice...
... během mých cest jsem utrpěl úraz ... poškodil jsem si páteř ... a to není legrace.
Do Plyšových lázních jsem zatím jezdil jen jako medik - na kurs "plyšoprvní pomoci", ale ono je něco úplně jiného být v nemocnici jako zdravotní bratr a něco jiného ... nastoupit tam jako pacient ...
... no tedy ... lidičky, raději bych objel svět kolem dokola na kole ... jen kdybych nemusel na operaci ... jenže musím ... pusa mě bolí ... to je prý jen kosmetická vada ...
.. jenže páteř ... to je jiná věc ... au ... ale nejsem tu sám ... vedle mě je medvědice Barbora ... tu čeká
transplantace celého kožíšku ... Ufff ... ale jsou tu i další medvědi ... a tak si povídáme ...
... tááák ... a je zase po hrdinství ... tohle je předoperační vyšetření ... mám dovoleno nechat si u sebe alespoň svého talismánka - medvídka od mojí Barunky ... kéž by tu byla a mohla mě držet za tlapku ...
... ty minuty se děsně vlečou ... čekám před operačním sálem a nejraději bych to už měl za sebou ... v duchu myslím na všechny doma, co asi dělají ... paní doktorka mě uklidňuje, že se vůbec nemusím bát ... že všechno stejně prospím a až se probudím ... budu zdravý medvídek ... věřím jí ... zatím se vše dělo tak, jak předem slíbila ...
... a je to tu ... dostávám infuzi ... ale ne tu pro lidi, mám speciální - medvědí ... ta lidská prý funguje jen u lidí ... mezitím začala působit i narkóza a já si vůbec nepamatuju, co bylo dál ... vím to jen z vyprávění ...
... druhý den po operaci jsem se motal jako moucha ... ale sedět už jsem mohl a dokonce i s pomocí paní doktorky vstát ... hlava bolela, ale dalo se to vydržet ... zvlášť, když už jsem se mohl zase i pořádně najíst ... výborně na bolest pomohla sklenice medu ... tedy u nás, medvědů, to tak funguje, lidem se prý na bolest dávají pilulky či injekce, ale na medvědy jsou holt nějaké pilulky slabé ...
... a je čas odjet ... ne domů ... já mířím do lázní ... jak se po takové náročné operaci sluší ... děkuji paní doktorce Zuzaně a celému zdravotnickému týmu ... a jedeme vstříc uzdravování ... tak ahoj v lázních
(Tak, Hugo... ať už se setkáváme jen jako přátelé... ne jako pacient a lékařka! ;) )
Daleko více zde, na FB, přímo u Huga na stránce:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.74454626 5613916.1073742036.487268738008338&type=1
a navštivte i jeho web:
http://hugonacestach.info/
.
.
Černoušek Pepík
Přicestoval poštou a bylo na něm vidět, že oprava je už opravdu nutná.
Původní hnědou barvu dávno ztratil a nechtíc tak vypadal spíše jako vodnický synek než-li jako malý černošský klučina...
Vlasovou část už "zdobily" prodřená místa a o nohy už přišel úplně, místo nich měl pouze jakési provizorní "protézy.
Měl ale štěstí - majitelka se rozhodla dopřát mu výlet do mých "plyšáckých lázní" a jak to dopadlo už vidíte na fotce.
Pod novou hnědou plst dostal svoji původní podšívku a nové nohy.
Rovněž náplň se musela dodat a v hlavové části (kvůli rozpadu díky vlivu vzduchu) vyměnit úplně.
Musím přiznat, že jeho proměna zapůsobila silně na každého, kdo jej viděl před i po opravě, tak kouzelný přerod jsem zažila u málokteré hračky...
Po návratu domů udělal radost majitelce, která doufá, že Pepík poslouží další generaci v rodině a já jim všem držím palce...
opička
Opička ke mně neměla dalekou cestu, bydlí v nedaleké Plzni. Také ona už byla svojí poctivě odváděnou službou notně opotřebená, ale stačila "plastická operace" a hned by jí nikdo nehádal její opravdový věk.
Čumák musel projít kompletní generálkou, to samé tělíčko a náplň (ta se pomalu začínala měnit v prach).
Povedlo se mi sehnat látku hodně podobnou té původní, a to včetně přibližného data výroby. Což hodně pomohlo k zachování vzhledu původní opičky.
S čumáčkem problém nebyl, na něj se naštěstí používá i po letech stejný materiál...
Náplň se musela vyměnit kompletně, tam už opravdu hrozilo, že se původní molitanová drť rozpadne na úplný prach, moc k tomu už nechybělo.
Méďa šediváček
Šedý méďa dorazil až z Bratislavy. Už měl celé bříško vetché, tlapky i čumáček také už dosluhovaly...
Dokonce i vycpávka začínala mít dost.
Stačilo ale poškozené části vyměnit, kožíšek vyčistit, zpevnit švy a vycpat novým materiálem... a méďa byl hned zase "Jura".
Doma na něj čeká malinká kamarádka, která se narodila v době, kdy macko vyrazil na ozdravnou kůru k nám, do Čech. Patří mamince té malé princezny a tatínek potají zařídil jeho uzdravení, aby to bylo pro obě překvapení...
Tak snad méďa zvládne nástup do nové služby a zdravíčko vydrží jak jemu, tak jeho člověčí smečce...
Starší plyšáci často po opravě značně změní vizáž... Ale je to tím, že dovycpáním se dosáhne původního "objemu" daného původním střihem a částečně tím, že musím ve většině případech opravné švy vést za linií původních, kvůli zpevnění...
´´´´´
Méďa - "Růžena"
Nevím, jak se medvídek jmenuje doopravdy, ale já mu během jeho pobytu u mě říkala "Růžena", a to nejen kvůli barvě kožíšku, ale že jsem si to jméno pamatovala ze série pohádek o maxipsu Fíkovi, kde Ája měla také medvěda Růženu...
Byl na tom už všelijak. Čenich rozpadlý, to samé už bylo na spadnutí i u bílých částí tlapek a uší. Vycpávka z molitanu v tělíčku už se doslova rozpadla na prach (to se stává, když kožíšek časem prořídne a k molitanu se dostane vzduch).
Bílý plyš jsem tedy kompletně vyměnila, čenich ušila celý nový, medvědisko prošlo vyčištěním kožíšku a jeho následným prokartáčováním.
Když jsem pak koukala, jak mu proměna prospěla, tak ač se říká, že samochvála smrdí, musela jsem uznat, že "Růženě" to sekne a je z něj zase "čupr-méďa".
Krtek
Krtek byl jeden z mála pacientů, kteří u mě zůstávají o něco déle,než bych si přála já či jejich majitelé, ale někdy to prostě jinak nejde...
Nutně jsem k jeho opravě potřebovala růžový filc, ale prostě jsem neměla ani kousíček. V našem okolí jsem rovněž nepochodila.
Zkoušela jsem shánět přes net... Šla jsem na Fler a oslovila několik prodejců nabízejících plst. Ani neodpověděli a nebo požadovaný odstín neměli. Tak jsem zkusila oslovit galanterie nalezené pomocí vyhledávače. Pořád nic, leda bych si objednala větší množství.
Pak jsem na nějakou dobu hledání vzdala a nasměrovala ho spíše cestou náhodné poptávky.
Krteček mě už strašil i ve snu...
Pak se stal zázrak, který začal tím, že se sešlo najednou hned několik poptávek na opravu hraček vyžadujících filc.
Hledání bylo obnoveno v plné síle... přece neztroskotám na takové banalitě...
Hned první galanterie v hledáčku mi dodala naději, v nabídce měli snad všechny možném barvy filců, včetně těch, které jsem potřebovala.
A... světe, div se... Jeden den jsem poslala elektronickou objednávku a druhý den přebírala obří obálku s objednanými obdélníky plstě...
Galanterie zaslouží reklamu-
http://www.galantex.cz/
Hned jsem se vrhla na krabici s krtkem a to, co chybělo, jsem honem dodělala. Ta úleva byla neskutečně obrovská...
Prasátko
Prasátko přicestovalo z veliké dálky, až z Francie... jeho malá paní jej podědila po své mamince a jelikož už se kožíšek začal rozpadat, rozhodli se mu jej nechat podsadit a při návštěvě Čech jej dopravili ke mně.
Nejhorší práce byla s předními packami... už téměř zmizely, zbyla jen torza. Zachovala jsem tedy alespoň ta, jakoby kopýtka a zbytek se musel vytvořit z dodané látky, ze stejné jsem udělala i nový rypáček a vnitřky uší.
Kožíšek byl již natolik vetchý, že to místy byla napínavá mravenčí práce, ale výsledek nedopadl špatně a prasátko tak dostalo šanci na další kus života po boku své kamarádky.
Dědeček malé slečny, který celou operaci domlouval, vyslovil prosbu, zda by nešla udělat jakási kopie toho prasátka. Problém to rozhodně nebyl... Nejhorší bylo sehnat materiál, nikdy by mě nenapadlo, že sehnat kus růžového plyše může být docela horor. Naštěstí se mi povedlo sehnat alespoň osušku z mikroplyše, ale pohled na hotový "duplikát" mě uklidnil, nebyla to špatná volba...
To daleko hůře se vybírala látka k vyspravení původního prasátka. Dovnitř to bylo jasné - kus pružné bavlny, trikotu. Ale ven na chybějící části... to byl problém dost zapeklitý, růžové v různých odstínech mám hodně, ale každý nakonec vypadal jako "pěstí na oko". Když už jsem začínala být docela zoufalá, napadlo mě podívat se do regálu, kde mám "pro strýčka Příhodu" pár skoro nových věcí po dceři, kdybych snad někdy potřebovala nějakou atypickou záplatu. A ejhle... našla jsem froté punčocháčky, které jako batole odmítala nosit. Jakpak jsem najednou byla ráda, že byly jen jedenkrát prané... Byly totiž jediné, které tak nějak s původním prasečím kožíškem ladily.
¨¨¨¨¨
Opičák Horác
Horác přicestoval poštou, abych ho stihla dát do formy než se majitelka vrátí z dovolené. Opičáka jsem dávala dohromady podle staré fotografie zaslané emailem, protože jeho obličej už skoro zmizel...
*****
Kocour v botách
Kocour byl jeden z mála, který nepřicestoval poštou, ale dorazil osobně, v doprovodu svojí člověčí kamarádky. Oba přijeli z daleka, ale díky několika předchozím e-mailům jsme se už tak trošku znali.
Kocourek měl roztržený rozkrok, uvolněné stehy v podpaží, hlavička mu padala na stranu a tlapky a čumáček pomalu dosluhovaly...
O botkách ani nemluvě... macík měl za ta leta pěkně prošoupané podrážky...
Ale nic z toho nebyl tak vážný problém, aby to nešlo napravit...
*****
Medvídek
Medvídek už neměl téměř žádné tělíčko, co se látky týče... V podstatě již všude koukala ven vycpávka. Ale po sehnání a použití materiálu, který byl skoro k nerozeznání od původního originálu, méďa doslova "prokouknul" a může znovu dělat radost své "člověčí" kamarádce...
-----
Íjáček a Tygřík...
Dva plyšoví kamarádi, které si jejich dětští přátelé oblíbili natolik, že to na nich bylo časem značně znát...
Ale ani to není překážka...
Stačilo vypucovat a vykartáčovat kožíšky, pozašít sem tam natržený šev a dodat novou náplň. Když se jim znovu nacpala bříška, už se nevešli do krabice, ve které přicestovali.
-----
-----
-----
Myšák
Myšák provází prý svoji paní spoustu let. Věřím tomu, že nosí štěstí - už jen podle toho, jak byl chuděra "umuchlovaný", když mi ho přivezli k opravě...
Za ta léta jeho kožíšek ztratil plyšová barevná vlána a zbyla jen vetchá, různě povyspravovaná, slupička z osnovní tkaniny. Na nový kožíšek už měl myšák opravdu nárok... Paní se povedlo sehnat stejně barevné kousky plyše, takže zbývalo opatrně starý kožíšek rozpárat a dílek po dílku opatrně našít zrubu toho nového - prostě tak, aby "dušička" sTarého myšáka zůstala v novém kožichu... Je to piplačka, ale taHle fáze mne vždy strašně baví, protože vím, že původní plyšák zůstává uvNitř toho nového a majitel tak svého starého přítele a kamaráda neztrácí...
Konkrétně u tohoto myška to byl pomalu kouzelný přerod... Dle zbytků zachovaných barevných vláken plyše ve švech jsem věděla, kam která barva přijde a byl zážitek sledovat, jak se plyšák mění přímo pod rukama zpět v barevného, veselého, parťáka do nepohody...
O zoubky prý přišel už dávno, nevadí - zahrála jsem si na "dentistu" a myší chrup byl na světě. Horší to bylo s očima... Obě téměř setřené do běla a jedno prasklé Ano, bylo by strašně jednoduché koupit a nanýtovat nové... ale to už by nikdy neyly ty pravé, které byly s myšákem všude tam, kam ho paní vzala s sebou. Takže opatrně odcvaknout, domalovat a pevně slepit to prasklé, počkat až drží a pěkně přilepit...
Konečně se myšák zase mohl rozhlížet po světě. Kožíšek už nehrozil prasknutím a očka šibalsky dokreslila obličejík...
-----
Slon Bimbo
Sloník nosil svému majiteli štěstí téměř do roztrhání těla... Jeho pán se mu proto odměnil tím, že se s ním nerozloučil a ještě mu nechal zhotovit nový "kabátek"...
Tím pádem mu může Bimbo nosit štěstí i nadále...
Jen zrovna během opravy Bimba se roztrhla smůla u mně: napřed ne a ne sehnat alespoň trochu podobný materiál. A když už konečně chybělo sloníka jen vycpat a zašít, odrovnaly mě nečekaně dost vážné zdravotní (bohužel nejen zdavotní) problémy, které protáhly předání Bimba zbytečně o dost dlouhou dobu. Ale doufám, že i tak Bimbo ještě přinese svému pánovi plnou náruč štěstí...
Opět jsem "starou kůži" podšila pod tu novou a využila i náplň, kterou jsem pouze doplnila na potřebné množství...
Dělám to tak vždy, aby zůstal zachován "duch" původních plyšových kamarádů.
-----
Hafík a zajíček
Hafík a zajda jsou sice každý odjinud, ale mají jedno společné... Jsou to "usínáčci". Jednoduše řečeno - patří k těm nejdůležitějším plyšákům na světě, protože jen oni znají to kouzlo, po kterém malý človíček usne bez slziček a s těmi nejkrásnějšími sny za víčky.
U "usínáčků" se vždy snažím, aby byli doma co nejdříve.
Nemusím jistě psát, proč mají přednost... Jako máma dvou dětí totiž dobře vím, jak je tahle sorta plyšáků důležitá.
Na první pohled se může zdát, že oprava akutní nebyla. Ale to vážně jen na první pohled...
Třeba Hafík... měl prý nedorozumění s pejskem živým. No, přežili oba. Nevím sice, jak dopadl soupeř, ale Hafík to odnesl zraněným nosem, čumáčkem, ocáskem, pocuchanou "hřívou" a několika uvolněnými stehy. Dopoledne dorazil ke mně a těsně před večerní zavíračkou na poště šupajdil zdráv jako rybička domů, za paničkou...
Zajíček se pro změnu začínal doslova rozpadat. Kožíšek místy prořídl, čumáček už držel na dobré slovo...
Dostal tedy čumák nový a hnědý kožich se musel místy podsadit, leckde pochytat uteklá osnovní očka, všechny švy nepatrně posunout za kritickou původní hranici. Když se pak ještě kožíšek prošimral jemným kartáčem, zajda hned vypadal zase mladě a těšil se za svojí kamarádkou, které se po něm už hodně stýskalo.
-----
