Setkání s "revírníkem": Jarouškem Veškrnou...
11. 6. 2010
Akorát jsem se chystala zapnout pračku a jít na dílnu, když v tom zastavilo před vraty neznámé auto. Myslela jsem si, že je to někdo ze zákazníků nebo ohlášený elektrikář, ten se ale měl objevit až po poledni.
Vykouknu tedy ze dveří a hned na první pohled jsem poznala, kdo že to k nám zavítal...
Nebudete mi to věřit, ale přímo přede mnou stál člověk, kterému vděčím v podstatě za veškeré mé postupné zlepšování se ve psaní a v osvojování si záludností českého jazyka.
Kdo mě zná, ví kdo to byl... Ano, byl to Revírník, který přijel i se svojí paní.
Prý jen na skok, aby prý nezdržovali... Ale to jsem nemohla dopustit, přemluvila jsem je alespoň ke krátké návštěvě v příjemném chládku mé dílny.
Převzala jsem kytici krásných lučních květů a dárek: "revírník" mi přivezl totiž jednu ze svých knih a věnování napsal přímo před mýma očima. Až mě zamrzelo, že já nemám nic na oplátku, když návštěva byla tak nečekaná. Ale řeknu vám, překvapení to bylo milé.
Jak Revírník, tak i jeho paní, jsou moc milí a příjemní lidé, v podstatě jsem si je přesně tak vždy představovala podle jejich komentářů. Patří totiž k mým věrným čtenářům, až je obdivuji, že je ty mé literární pokusy ještě neodradily. :)
Samozřejmě, že se naše řeč točila hlavně kolem PP a psaní, však díky tomu jsme se přece poznali. Vypověděli jsme si, jakým způsobem jsme se k PP dostali, já úplnou náhodou, Revírník už přeci jen s cílem psát.
Tím, že máme i další společnou lásku - přírodu, tak bylo jasné, že i tomuto jsme věnovali velkou část rozhovoru. Ukázala jsem jim i naše tři, snad stoleté, duby. Ty jsou nejen dominantou našeho pozemku, ale i celé obce.
Prohlíželi jsme naše rodinná alba, sklouzli i na internet, podívat se na PP, prvně jsem na PP zavítala ve společnosti dalšího uživatele, je to zvláštní pocit... protože je to úplně jiné, než když se přihlašuji sama, je to pak daleko lepší, když to máte s kým sdílet.
Když jsem se divila, jak se z takové dálky ocitli u mě, dozvěděla jsem se, že je to díky radostné události - byli navštívit čerstvě narozeného vnoučka a tak se rozhodli využít návštěvu i k tomu, abychom se mohli setkat. Tak jsem jim alespoň mohla pogratulovat k novému členu rodu.
Povídání bylo nádherné, nenudili jsme se ani na chvilku. Věřím, že bychom si měli co povídat klidně celý den. Před jejich odjezdem jsme samozřejmě nezapomněli na vzájemné focení, abychom měli na naše setkání památku.
Věřte mi, že díky těm dvěma milým lidem mám dnešní den rozzářený a ta vzácnost toho okamžiku mě stále hřeje u srdce.
Škoda jen, že se tohoto setkání nedočkala moje babička, která tak moc ráda poslouchala moje předčítání Jarouškových knih...
####
Setkání s "Růženou": Ivou...
15. 11. 2011
Chvilku před polednem se ozval telefon. Neznámé číslo, asi nějaký zákazník...
"Prosím?"
"Ahoj, tady Růžena!" ozvalo se z přístroje.
Hned mně to trklo... jsem já to flink... Její číslo mám, ale jen v notýsku, ještě jsem jej nenaťukala do mobilu. Mezitím Růžena pokračovala:
"Jedeme s manželem z Plzně, jsi doma? Můžeme se stavit?"
Radostně jsem odsouhlasila návštěvu. Na dílně stíhám, nikam nechvátám, tak proč ne? Popsala jsem jim, jak mě najdou, ale stejně mi to nedalo a šla jsem ven, otevřela vrata a rozhodla se vyčkat jejich příjezdu. Však bylo nádherně, sluníčko asi také mělo radost z našeho setkání.
Opravdu netrvalo dlouho a od "státní" k nám mířilo pomalu velké auto. Ani jsme nemusely dlouho přemýšlet, oběma nám došlo, kdo jsme a začaly mávat. Posunkem jsem naznačila, ať klidně vjedou na dvorek. A pak přišlo vřelé objetí a představování...
Honem jsem je pozvala oba na kávu, když už nic jiného jsem k nabídnutí neměla, škoda, že jsem to nevěděla předem, něco bych upekla...
"Růžena" - Iva je moc sympatická žena a stejně tak i její muž, Vašek. Náš rozhovor byl trochu chaotický, sem tam jsme skákali jeden druhému do řeči, ale nedivte se... Tak dlouho se známe jen z komentářů na PP, ale myslím, že to nejhlavnější jsme si říci stačili a určitě si časem stihneme říci víc. Domluvili jsme se, že setkání to určitě nebude poslední...
Samozřejmě jsme prohlédli i fotky, naštěstí mám v pohotovosti pár fotek vždy v noťasu a Iva mi ukázala pro změnu stránky jejích dcer, kde krom fotografií vnuků je i nabídka jejich šikovných rukou.
http://odaodz.cz/
Takže pokud se nám povede splnit si sen v podobě třetího potomka, je mi jasné, kde najdu nádherné oblečení nejen na miminko... Iva může být na dcery vážně pyšná, jejich práce je skvělá.
Nezapomněla jsem oběma ukázat i svoji malou dílnu a venku ukázat naše tři duby, o kterých jsem se na PP už několikrát zmínila. Společně jsme probrali náročnost přestavby a budování domečků, protože jsme na tom stejně: přestavujeme... :)
Nezapomněli jsme ani na společné foto, vyfotil nás pan Vašek, který se fotit nechtěl, ale pro nás dvě to udělal rád...
Když nastal čas rozloučení, nechala jsem si ještě popsat, kde bydlí, pro případ, že zase my budeme mít cestu jejich směrem. Když odjížděli, mávali jsme si tak dlouho, dokud auto nezmizelo z dohledu...
Po Jarouškovi je Iva další člověk, který mně utvrdil v tom, že ta naše PéPácká rodinka je složená opravdu ze samých fajn lidí...
Díky, Růženko - Ivo, za návštěvu tobě i Vaškovi a zase na viděnou :)
####
