Přišla paní s prosbou o přečalounění dvou starožitných židlí. Proč by ne, práce se starými kousky nábytku mne vždy bavila, protože z nich dýchá takový ten tajemný závan dob dávno minulých, připadá mi to v tu chvíli tak, jako by ten kus nábytku byl spojencem mezi naší dobou a dobou, kdy byl vyroben...
Vždy se v takovýchto případech poptám i na histrii toho daného nábytku, něldy to bývá velmi zajímavé...
Paní mi vyprávěla, jak si židle koupili s mužem v jakémsi již dávno neexistujícím starožitnictví a jakou z nich měli tehdy radost. Jenže židle se časem rozvrzaly a prodřela se potahová látka. No, pohled na ně byl ve chvíli převzetí vážně docela žalostný... Ale vypadalo to, že vazba per ty roky používání přežila bez úhony - tvar sedáků byl předpisově klenutý...
Sotva paní odešla, pustila jsem se do práce. Nebylo třeba otálet, protože jedna zakázka byla čerstvě vyexpedovaná a další měla dorazit asi za dva dny. Opatrně jsem rozebrala opěráky, aby se nepoškodilo dřevo a vetchý lak. Přišly na řadu sedáky...
Věřte mi: byl to šok! Tak proto tvar tak držel...
Netuším, kdo a kdy ty židle "restauroval" přede mnou, ale jak se lidově říká: Pracky bych mu urazila za takovou fušeřinu!
Staré popruhy byly odstřihány, jejich zbytky smutně lemovaly sedákový rám... Mezi nimi "cik-cak" naflákány "popruhy" nové - z odstřižené krajiny jakési celtoviny... No, hnus!
Na tomto nosném základu ležel volně (nakřivo) opižlaný čtverec molitanu, na něm další, už lépe střižený, a ten tvořil s tím spodním jakousi "kapsu, ve které byl (na docílení toho správného tvaru) nacpán odpad... Ano, ODPAD! Tvořily ho různé odstřižky, zbytky nití, prostě vše, co ten předchozí "řemeslník" zametl kolem šicího stroje...
Takže když jsem rozdýchala ten prvotní šok, pěkně jsem vše nafotila, protože tohle jsem vážně ještě neviděla a asi by mi to jinak ani nikdo nevěřil. Pak jsem sundala tu hrůzu z rámu a očistila jsem jej i od zbytků originálních popruhů.
Naštěstí mám po ruce vždy materiál i na staré čalounění, takže problém nebyl žádný... Židle dostaly zpět svoji důstojnost a radost majitelky i jejího muže mi byla největší odměnou...
##
Bobík
Tak tohle mně dostalo! Bobík od docela drahé sedací soupravy... To že je propagován jako kožený, ale je z koženky, to tak nějak nechávám stranou... Ale provedení je BOMBA... časovaná!
Amatérsky bouchané dvě desky k sobě několika laťkami evidentně z odpadu - i palivové dřevo má vyšší kvalitu!
Přes to jen tak nalípnutá dýha a na ní hned molitan...
Jedna z příček praskla, protože ji v podstatě tvořil jeden velký "smolník" a dýha samozřejmě popraskala, takže vše držel tvarově pohromadě pouze molitan a ta koženka...
Ani nevím, zda tohle majitelce ukázat, protože problémy měli i s kvalitou gauče, to jsem jim ale už opravila.
Firma, kde to koupili už neexistuje.
Sedací souprava je pohledově nádherná, ale uvnitř... nemám slov...
No, bobík už je "živ a zdráv", ale ještě teď mám oči vykulené...
XXXXX
